Piškvorkáři ze severu Čech

21.11.2008 | Martin Šmoldas | Cover story

Z Ústeckého kraje přijíždí teamgdc z Gymnázia Děčín. Jiří Šimůnek, Michal Bicenc, Robin Ehl, Tomáš Kraoskopf a Jindřich Papay vyhráli oblastní kolo na Střední průmyslové škole stavební v Děčíně. Obohaceni o dívku v týmu přijeli na krajské kolo na Střední škole technické v Ústí nad Labem, kde s přehledem zvítězili, tentokrát v pozměněném složení Jiří Šimůnek, Michal Bicenc, Jindřich Papay, Tomáš Kraoskopf a Pavla Špačková.

Předfinálový rozhovor

 

1Ahoj. Jsi kapitánem (kapitánkou) piškvorkového týmu, který postoupil do celorepublikového finále.

Představ se nám prosím (jméno, věk, škola, oblíbený symbol)


Ahoj, jmenuji se Jirka Šimůnek a navštěvuji Gymnázium Děčín. Mým oblíbeným symbolem je křížek.  

Čekal/a jsi od začátku, že je tvůj tým tak silný a může postoupit tak daleko?

 

Myslel jsem si, že do krajského kola bychom ještě postoupit mohli, koneckonců postupovali 3 týmy, ale tomu že postoupíme do celorepublikového kola jsem už dával velmi malé naděje.

 

Můžeš svůj tým blíže představit? Je někdo, koho bys chtěl speciálně vyzdvihnout?

 

V našem týmu jsou kromě mě Pavla Špačková, Jindra Papay, Michal Bicenc, Tomáš Krauskopf a náhradníci, kteří si sice ještě nezahráli, ale jsou součástí týmu, Robin Ehl a Michal Hrbáček. A myslím si, že vyzdvihovat někoho není potřeba, protože jsme zkrátka tým a krom toho jsme všichni téměř na stejné hráčské úrovni.

 

Zažili jste během soutěže nějaký těžký moment, třeba že jste byli kousek od vyřazení apod.?


Hned ve skupině v krajském kole jsme byli jen krůček od vyřazení, kdy jsme s jedním týmem remizovali a druhý nás porazil rozdílem 4:6. Naštěstí pro nás se ale ve skupině hraje na body, a proto jsme dostali ještě jednu šanci, kdy jsme se rozhodující partií vrátili s nově nabytým sebevědomím zpět do hry.


Jak dlouho jste před soutěží trénovali?

 

V dnešním světě není žádný problém hrát piškvorky po internetu, čehož celý náš tým velmi využívá. Nicméně také jsme si našli chvilku, abychom potrénovali společně, a procvičovali si závodní pravidla. Na druhou stranu, když jsme vyhráli oblastní kolo, tak od krajského nás dělil necelý týden. A pokud toto všechno shrnu, myslím si že jsem trénovali každý zhruba 15 hodin čistého času.

 

Jak dlouho a jak často hraješ piškvorky ty osobně?

 

To bezpochyby záleží na tom, kolik mám volného času, ale myslím si, že zhruba půl hodiny hry se každý den najde.

 

Jak odhaduješ vaše šance na celkové umístění?

 

Vzhledem k tomu, že jsme se v poslední době velmi zlepšili, tak doufám že se umístíme do 10. místa, nicméně předpokládám, že svoji techniku vypilovali i ostatní týmy takže to bude tuhý boj.

 

Máte na finále připravenou nějakou speciální taktiku? Co očekáváte od soupeřů?

Snažili jsme se přijít na nejlepší možná začátek a jak se mu bránit, protože na něm velmi záleží. A od soupeřů určitě očekávám skvělou hru, ale především přátelské a sportovní chování.

 

Dokázal/a bys najít nějaké vaše silné či slabé stránky?

 

Naší nejsilnější stránkou je bezpochyby týmový duch, který je ještě umocňován tím, že jsme se znali ještě před soutěží. A slabé stránky? Určitě pochopíte že i kdybychom je měli, nemohu vám o nich povědět, neb by se to mohlo obrátit proti nám .

 

Jak jsi spokojený/á s uspořádáním celé soutěže? Co bys případně do příštích ročníků změnil/a?

Myslím si že vše probíhalo hladce, sem tam se nějaká chybička vloudí, ale na uspořádání soutěže bych neměnil nic.

 

A jak se na soutěž v piškvorkách dívají vaši vyučující? Nechávají vás teď trénovat o hodinách, když ví, že jste nejlepší družstvo v kraji? J

Ze začátku to brali spíše jako vtip, jedna paní profesorka dokonce nevěřila našim spolužákům a myslela si že si z ní dělají legraci. Já si totiž neuvědomil, že zrovna z tohoto předmětu, na který chodí pouze část třídy (15 lidí), 4 lidé odejdou a neinformoval jsem o tom vyučující.

Ale i když jsme teď postoupili, o hodinách piškvorky nehrajeme (tedy ne víc než před tím), protože známky, a především znalosti jsou také velmi důležité.

 

Díky za rozhovor.

 

Za málo