V Liberci vládne TATRA TEA(m)
Od doby, kdy jsem ztroskotal na této planetě, uběhlo už mnoho dní. Slévají se mi dohromady, a že by dnes mělo být úterý, mi říká jen plakát pIšQorek na dveřích Gymnázia F. X. Šaldy v Liberci. Proběhl tu zajímavý turnaj, ve kterém drtivě zvítězil tým TATRA TEA(m).
Neorientuju se ještě plně v chování zdejších obyvatel, ale naučili mě jednu zajímavou hru. Dva bojovníci v ní stanou proti sobě v nelítostném souboji. Moc mě baví ta její surovost, adrenalin jak blázen. Na čekací lavici jsem si dal zahřívací kolo se spoluhráčem, to jsem přežil bez újmy na zdraví jen díky vzájemné dohodě. Jsem lehce nervózní ze začínajícího turnaje, ale tým mě už volá. Musím jít. Vstupuju do arény.
Aréna není moc velká, patnáct na patnáct kroků, ale i přesto není snadné dojít remízy. Mám sklopené oči, pořád se trochu bojím, když v tom mě vyrušil ostrý hlas soupeře: „Kříže, nebo kola?“ „Cože?! Co blbneš? Vždyť ty jsi z mý školy!“ vzhlédl jsem k soupeři a spatřil známou tvář. Co je tohle za hru, když dělá ze spolužáků nepřátele? Nevím, čí to byl nápad, nebo jestli to je jen zvrácená náhoda, ale ukázalo se, že se sem dostalo celkem šest týmů a to ze tří škol - ze tří libereckých gymplů, mám-li být přesný. Je to absurdní, ale tyhle tři školy se spolu už roky hádají, která je nejlepší. Už mají za sebou mnoho soubojů, kde vítězství přebíhala ze strany na stranu: „Kdo žije pro boj s nepřítelem, má zájem na tom, aby tento nepřítel zůstal naživu.“ (Friedrich Nietzsche). Dnešek se tak určitě zapíše do jejich kronik.
Zvolil jsem si kříže, že prý jsou výhodnější, říkali mi spoluhráči. Duel započal. Zkřížili jsme své zbraně, já modré, on červené. Útok střídá útok, na obranu není čas. Teče ze mě pot. Protivník mě hodil na okraj arény. Sám měl ale ode mě taky rány. Zatlačil mě do kouta, možnost útěku mizí. Zkusil jsem pár posledních křížů, ale ty ho moc dlouho nezdržely, už se na mě tlačí zas. Má na mě tři kola. Z posledních sil jsem mu je zablokoval, když v tom zazvonil spásný budík. Je to remíza. Chvilku mám na oddych a jdu se poradit s týmem. „Takže mám začít SWAPem 2? Ale co to je?“ „Nepřemýšlej nad tím, řekni to a uvidíš.“ To byly poslední slova, která jsem slyšel před začátkem druhého kola.
Dodnes nechápu, co se vlastně v druhém kole stalo, ale podle rady jsem začal SWAPem 2 a od té chvíle se protivník koupal ve vlastní šťávě. Došli jsme rychlého konce. Soupeř skončil v prachu průměrnosti, jen výjimeční mohou jít dál. Po tomto náročném vítězství jsem si dal pauzu, během které se tým dostal do finále. Nebylo to snadné, museli jsme ještě vyhrát rozstřel kvůli shodnému skóre.
Do finále nastupovali všichni hráči už značně znaveni, což ovšem neznamená, že šlo o klidné posezení. Jergym proti FXku bojoval až na dřeň. V těsném závěru byly Dünymyťy rozdrceni TATRA TEA(m)em. Spravedlivě musel zvítězit ten lepší, avšak pamatujme slovům Michelangela Buonarrotiho: „Kdo bojuje s hlupáky, nemůže dosáhnout velkého vítězství.“
1. místo: TATRA TEA(m) (Gymnázium F. X. Šaldy) ve složení: Michaela Nguyenová, Tomáš Novotný, Daniel Kounek, Eliška Manligová a Mai Van Duy.
2. místo: DÜNAMYŤY (Gymnázium a SOŠ pedagogická, Jeronýmova) ve složení: Tomáš Třešňák, Matěj Malý, Matěj Šverma, Michael Smutný a Matouš Koleček.
3. místo: FANATICI S A (Gymnázium a SOŠ pedagogická, Jeronýmova) ve složení: Matěj Kůstka, Ondřej Ilek, Karolína Losenická, Leona Menčíková, David Janoušek.
2. místo DÜNAMYŤY (G a SOŠ pedag.,příspěvková organizace, Liberec) ve složení: Tomáš Třešňák, Matěj Malý, Matěj Šverma, Michael Smutný, Matouš Koleček
3. místo FANATICI S A (G a SOŠ pedag.,příspěvková organizace, Liberec) ve složení: Matěj Kůstka, Ondřej Ilek, Karolína Losenická, Leona Menčíková, David Janoušek